StorYeS
"Podívej se na mě...podívej se mi do očí a ře kni co vidíš."
"Jsou modrý."
"Nemyslím barvu mejch kalhot podívej se mi do očí, vnímej mě, poslouchej mě, ciť mě., řekni mi co vidíš..."
"Mám v ruce tři špendlíky."
"Ty já nevidím."
"Tak vidíš...to je stejný..."
"J8 vim že nejsem to po čem toužíš, nejsem ten tvuj vysněnej, Ale já tě neopustim, nezradim, neublížím ti, budu tu jenom pro tebe...budu tě napořád milovat."
lenae | 01.4.2007, 23:22 | trvalý odkaz
StorYeS
"Vem mě zpátky"
"Myslíš si, že si jentak přijdeš a všechno bude zase dobrý"
"Prosím."
"Ty to bereš moc ejdnoduše, myslíš si, že ti všechno odpustím, že si jentak přijdeš a řekneš mi tohle a já ti odpustím."
"Miluju tě."
".."
"Slyšela jsi mě? Miluju tě, nikdy jsem nikoho nemiloval, nikoho tak moc jako tebe."
"..."
"Miluju tě a vím, že ty miluješ mě."
"Někdy ale láska nestačí."
"Stačí, když jsi dlouho bez ní, tak pak ti dojde, co všechno znamená."

lenae | 30.3.2007, 23:30 | trvalý odkaz
StorYeS
„Nech toho Petře!nesnaž se…stejně už to nemá cenu!“
„…ale…“
„Ale nic!sám si to ukončil Petře!“
„Len…?“
„Proč jsi to udělal?proč jsi za ní musel odejít?“
„dala si mi na výběr…“
„Ale doufala jsem, že si vybereš tu první možnost…“
„Teď bych si jí vybral…“
„Teď už je pozdě Petře…už je pozdě na lásku…už je pozdě na nás.“
„Proč mi nedáš ještě šanci?“
„Protože už jsem ti jich dala moc.Další už neexistují…“
„…ale…“
„Zase to tvoje oblíbený slovíčko!Vůbec ho nevypouštěj přede mnou z úst. Tak mi aspoň řekni nějaký dobrý důvod proč jsi za ní musel odejít a mě tu nechat stát ve dveřích s prázdnou náručí, která až donedávna čekala na tvůj návrat.“
„Vždyť jsem se vrátil…“
„To není ten důvod na který jsem se tě ptala…vrátil jsi se, to ano, ale jak už jsem říkala…pozdě…“
„Ale přece…já nevím proč jsem to udělal, tak dej mi ještě šanci Leny…“
„Řekni mi jedno Petře..teď a tady do očí…podívej se mi do očí a řekni mi pravdu…Miloval jsi jí aspoň když už jsi mě kvůli ní opustil?“
„Teď nevím jakou odpověď by jsi slyšela radši…“
„Podívej se mi do očí a řekni mi pravdu…“
„Já nevím…“
„Tohle by jsi, ale měl vědět Petře…člověk by měl vědět jestli někoho miluje…a miloval jsi vůbec někdy mě Petře?“
„Ano…“
„Řekni mi to ještě jednou a teď mi koukej při tom do očí…vždycky poznám když mi do nich lžeš…“
„Miloval jsem tě a teď tě miluji ještě víc…“
„Tak proč jsi mě opustil Petře???Proč?“
„…“
„Ty hajzle!…kliď se mi z očí…jsi jenom sobec, kterého už nikdy nechci vidět…“
„Leny…?“
„Sbohem!“
„…ale…“
lenae | 09.3.2007, 13:57 | trvalý odkaz
StorYeS
"Netrhej ho!"
"Ale já ho našel a chci ti ho věnovat, abys byla zase šťastná...jako dřív...jako když jsme byli malý..."
"Netrhej ho...pro mě je ho škoda..."
"Právě, že pro tebe ho škoda není..."
"Je ho škoda pro všechny lidi..."
"Jakto Leny???Ty dobrý si ho přeci zasloužej?"
"Nikdo si ho nezaslouží jentak...a když jo, tak jak poznáš, že je zrovna on dobrej...postavíš jeho srdce a duši na váhy?Ne Jimy...tohle v tomhle světě už dávno neplatí...štěstí si musí každej poprávu vybojovat a i tak ho má jenom menšina z nich...jenom ty co se nejvíc snažej a co jsou schopný kvůli svýmu štěstí obětovat všechno...a to mi věř Jimy, že to štěstí si potom držej a nikomu ho ani kousíček neukrojí...lidi jsou svině...všichni...ty co o štěstí nebojujou si ho nezasloužej a ty co se o něj perou přes krev a nakonec ho dostanou jsou tak lakomí, že si ho taky nezasloužej..."
"Ani já bych si ho nezasloužil?"
"Ani ty ne Jimy...vůbec nikdo..."
"Ani ty ne?"
"Já taky ne, ale já už ho mam...Mám ho ve svých přátelých...v těch lidech, kterým důvěřuju...v lidech jako jseš i ty...v lidech které znám, kteří se přede mnou nepřetvařují a kteří mi nelžou do očí...v takovýhlech lidech já mám své štěstí...v mých andělých...a proto ho prosímtě netrhej...vždyť štěstí musíš hledat vysoko v oblacích, kde si andělé poletují a ne ho hledat na téhle skažené zemi..."
"Chápu...ten čtyřlístek si nás nezaslouží..."
lenae | 09.3.2007, 13:52 | trvalý odkaz
StorYeS
další nedodržený slib....
"Co to tu Petře, tak krásně voní?"
"To růže....to růže tě lákají svojí vůni...ty bezstarostné nádherné květy, které nikdy netrhá...."
"Tady je tak krásně Petřě...proč se lidi nemaj rádi?"
"Protože nejsou růže..."
"Nerozumím..."
"Vem si jednu růži do dlaně a přivoň....cítíš to...cítíš tu lehkost...tu volnost...podívej jak si tu volně kvetou a nikomu nevadí a nikdo je nechce utrhnout, protože by jich byla škoda..."
"Proč nemůžu být jako růže Petře?"
"Protože andělé nejsou růže..."
"Já jsem anděl Petře?"
"Ano ty jsi anděl...můj malý andílek, kterého miluji..."
"A ty jsi taky anděl Petře?"
"Ano jsem...já jsem tvůj anděl...tvůj anděl, který tě vdycky ochrání..."
"Vždycky?...to přeci nejde..."
"Pro tebe to jde...neboj se moje maličká...tebe vždycky ochráním..."
"Už rozumím Petře...už rozumím slovu láska...."
"Ale vždyť ses ptala na růže..těm si nerozuměla...nerozuměla jsi lidem..."
"Tomu ani nejde rozumět...k tomu tě vždycky budu potřebovat, abys mi to řekl...já rozumím něčemu jínýmu...rozumým slovu láska..."
"V tomhle zase já budu vždycky potřebovat tebe...tohle slovo mi budeš muset jednou vysvětlit ty...možná ho chápu, ale nerozumím...já nerozumím tak svému srdci jako ty..."
"Uvidíš porozumíš Petře...tohle chce jenom čas...ale teď je na to ještě brzy...teď se posaď a nech vůni růžím a polib mě..."
"Ano...nech vůni růžím moje krásko..."
lenae | 09.3.2007, 13:48 | trvalý odkaz
StorYeS
"zavři oči...zavři oči!...a vnímej jenom to ticho...vnímej ten svět okolo sebe skrz svojí duši..."
"A jak se to dělá?"
"zavři oči a roztáhni ruce...takhle..."
"zkusím to..."
"roztáhni ruce a konečky prstů vnímej vzduch co kolem tebe proudí a co se postupně stává součástí tebe samé..."
"Vždyť tu jsou lidi..."
"Na ty nekoukej...teď je to jenom tvoje chvilka na poznávání světa...oni tomu nerozumnějí..nech jim jejich etiketu..."
"Ale oni se mi budou smát..."
"Tak ať...pak se vysmějeme my jim, že neumějí vnímat svět jinak než zaslepenýma očima..."
raztáhla jsem ruce a cítila každičkou bolest, každičkou radost prostě všechno všech světů...bylo to něco tak neskutečnýho...něco tak...tak polehčujícího, uvolňujícího..něco, tak jedinečnýho...to se snad ani nedá popsat...cítila jsem se jako součást světa...a pochopila jsem, že člověk musí všechno kolem sebe vnímat srdcem, protože jinak neporozumí...ani sobě...
roztáhla jsem ruce a letěla jsem...pryč od tohohle světa plnýho přetvářky a zoufalství a nesplněných snů a nadějí...letěla jsem někam úplně jinam...za tím lepším...zkuste to taky někdy...
lenae | 09.3.2007, 13:44 | trvalý odkaz
StorYeS
Připadám si jak guma do který někdo píchá kružítkem....(misha)
připadám si jako lamač dívčích srdcí
připadám si jako strašák do polí...
připadam si jako děvka v minisukni...
připadam si jako...
připadam si jako že bych měla všechny poslat do hajzlu...
připadam si jako hráč rulety...
připadam si jako rozteklá zmrzlina..
připadam si jako verlyba v bazénu..
připadam si sama...
připadam si jako obsah smutnýho songu...
připadam si sama...
lenae | 09.3.2007, 13:36 | trvalý odkaz
StorYeS
Je pozdě večer, aspoň se to tak zdá, protože teď už se stmívá velmi brzy...je říjen a skoro všechno listí už opadalo ze stromů...Jakoby letos příroda na nic nečekala...nějak to všechno chtěla urychlit...já se jenom tak sama pro sebe ptám proč???odpovědi se mi, ale nedostane, možná proto, protože jí nikdo nezná...
Je pozdě večer a já jdu konečně po dlouhém dni domů...je deštivý den, ale zrovna na chvíly přestalo pršet...mám nohavice celé nasáklé vodou a nohy mě zebou...už chci být doma..doma u svého přítele, který je možná to pravé štěstí v mém ubohém životě...Vždycky sem si myslela, že nemůžu být šťastná, ale jednou jsem potkala jeho a já uvěřila v to tajemný kouzlo, že dva lidi spolu můžou bejt šťastný...každý večer už celý rok vedle mě ulehá a ukolébává mě k spánku ve svém náručí do kterého je tak příjemné se schovat a nechávat se unášet jeho šeptajícím hlasem...je to ten pravý...aspoň si to myslim, protože mě opravdu miluje a já jeho taky...
Je pozdě večer a já jdu domů celá promočená...už se zase dalo do průtrže..pospíším si abych byla doma co nejrychleji...abych byla zase u Davida, který mě opravdu miluje...
Je pozdě večer a já už skoro přes ten hustý déšť nevidím na cestu...přejdu poslední silnici a jsem doma...vkročím do vozovky a rychlým krokem si to ženu na druhou stranu...v půli cesty se zastavím a podívám se na levou stranu odkud si to nejmíň stočtyřicítkou žene nějakej magor ve Fiatu, kterýmu nesvítí světla...už je skoro u mě...
Je pozdě večer...ten řidit musel bejt nalitej jak doga, protože nezastavuje a jenom mě tahne na kapotě...je jak můj kat...všechno mě bolí...cítím jak mi prasklá žebra prorážejí plíce a já senemohu nadechnout...mám zlomená obě stehna a pravou ruku...tohle už nebude dobrý...z posledních sil se snažím sesunout se z auta...on pořád nezastavuje...
Je pozdě večer a já vím, že Davida už nikdy neuvidím...stratila jsem ho, teda spíš on mě....Kapky deště dopadají na mojí k smrti vyděšenou tvář...široko daleko nikdo...naposledy se snažím na kraji silnice nadechnout, ale jenom dál zůstávam ležet...tohle už nebude dobrý, probíhá mi hlavou a taky, že ne...vteřiny se vlečou jako celé hodiny...už ani tu bolest nevnímám..je taková tupá...taková nereálná...jako ve snu...
Byl pozdní večer...říjen snad...???a já zemřela...naposledy jsem vyjekla bolestí a pak už jen ticho..."Sáro???není ti nic?"zeptá se mě odnekud cizí hlas snažím se otevřít oči, ale mám je zalepené slzami..."Sáro??,"ozývá se znova...něčí ruka mě hladí po vlasech...konečně se proberu..."Sáro...?neboj jsem tu u tebe...to byl jenom zlý sen..."oddychnu si...David mě vždy ochrání...věřím mu...
lenae | 09.3.2007, 13:33 | trvalý odkaz
StorYeS
...krátký příběh o okamžiku na který se nezapomíná...
Poprvý...když jsem tě uviděla, ano byl to ten první okamžik lásky, před očima se mi jakoby zablísklo a já měla ten palčivý pocit u srdce...Do tý doby sem byla malá holka poblázněná celym tim jednotvárnym světem kolem, ale v ten okamžik se mi všechno změnilo...žádná věc neměla smysl, žádná věc, kterou sem znala nazpaměň, žádná slova, jen prázdnota chrlící se na mě z ticha...v ten okamžik bylo opravdu všechno jinak...ano...
...nechejte mě nejdřív domluvit a pak si namítejte co chcete, ale teď mluvim já, tak držte huby..
...ano...v ten okamžik sem jakoby procitla...teď na mě koukáte jak na naprostýho blázna, ale to sme mi všichni a právě v ten okamžik sem si připadala, tak odlišná, tak, tak svá, prostě sem si konečně připadala jako já...jako ve svém vlastním těle...škoda, že sem musela pryč...
...v ten okamžik kdy sem tě poprvé uviděla, mi blesklo hlavou, že tebe sem celej život hledala, že ty si ten, co mi změní život, nebo jak se to v těch knížkách, co četla moje sestra před spaním psalo...konečně sem našla lásku svýho života..stál tam a čučel na mě, jak vy právě teď...divně se pousmál a pak si to namířil přímo ke mě...přišel a řekl..
"Sice tu nečekam na tebe, ale můžeš jít taky jestli chceš..."
znova se na mě podíval a já se na nic nezmohla, tak slabá v kolenou, tak jím posedlá...stačila sem jenom kývnout...
"...tak ale musíš se mnou nejdřív počkat, támhle na tu dámu v červeným až se jí nepovede přejít přechod a srazí jí támhleto auto..."
nejdřív sem vůbec nechápala, ale pak když ji to auto srazilo a ona dopadla mrtvá k zemi, bylo mi všechno jasný...
...než sem mu stačila položit otázku, kterou sem měla na jazyku, na kterou sem tou dobou už znala odpovědět, bylo už příliš pozdě...pozdě na cokoliv...pozdě na všechno...zlehka mě chytl za ruku a mnou projela mrazivá bolest...klesla sem v kolenou a jen cítilajak ze mě prchá život...
některý lidé tvrděj jak by pro svoji lásku klidně zemřeli,...aby s ní byli navěky, ale já vim svý...na mě láska nikdy nepočkala a já si jí musela stůj co stůj chytit....
...a teď mluvte...no máte slovo...proč mlčíte???...už je vám to jasný jo??už je vám jasnej celej význam života???tak a teď mě odvezte zpátky...musim jít udělat večeři pro manžela...
lenae | 09.3.2007, 13:28 | trvalý odkaz
StorYeS
Stáls tam na rohu ulice a díval se nahoru do nebe…
Nejspíš si jenom pozoroval volně se vznášející ptáky, kteří neznají nic jiného než svobodu.
Věděla sem, že čekáš na mě, ale přesto sem k tobě nepřišla…
…sledovala sem tě z dálky….
…toho nesmělýho emotivního kluka, co neznal slovo zpět…
…tou dobou sme měli svůj příběh dávno za sebou a já věděla, co musí okamžitě přijít…
koukala sem na tebe a podzimní vítr mi čechral vlasy, jak si to vždycky dělal ty po večerech…
dívala sem se na tebe ještě asi další pět minut a hleděla na tvojí stále klidnou tvář a taky do těch tvejch kouzelnejch očí, ve kterejch sem se tak ráda nechávala utápět…
…v uších mi zněla naše písnička a na tvář začal dopadat déšť…
…nemohla sem se nabažit toho pohledu na tebe…
…po pár dalších okamžicích ti začalo bejt jasný, že nepřijdu…podle naší domluvy ti začínalo bejt jasný stejně jako mě, že je konec…nikdy nikoho nenech čekat jinak ti uteče…
…ještě chvilku si čekal a po nervoznim okousávání palce si to opravdu vzdal…
...já tě jen tiše pozorovala, aby sis toho nevšiml ...a taky, že ne…
...stáls tam se svěšenou hlavou a to poslední, co sme měli společný byl potůček slz na tváři, který nikdy nepůjde setřít…
…natáhl sis kapucu svojí černý ošuntělý bundy a odešel si deštěm pryč a já už tě nikdy neviděla…
…mezi dopadajícími kapkami deště zanikl náš společný příběh…
lenae | 09.3.2007, 13:27 | trvalý odkaz
StorYeS
-" I have a drem...."
-"what was the??, "
-"it was peliculiar..."
-"what..."
-"I had a wings and you hold me in your arms..."
-"really???"
-"yes...but after...I losted my wings of angels....and you throw away me...you forsaken me.."
-"it wanst a dream......"
lenae | 09.3.2007, 13:25 | trvalý odkaz