mY sOul
prší..na duše zemřelých i pozůstalých, kterým se srdce zatoulalo kamsi někam do neznáma..z chodníku se smývá krev odřených kolen těch kteří byli sraženi na zem...dobře..dnes...smývají se hříchy i dobrý skutky...všechno bude pryč..jako kdyby se mělo začít odznova...můžeš to vidět...v mojí hlavě...kdykoliv chceš...až všichni vstaneme a krev se smije a my půjdeme dál a zapomenem na ty mrtví i ty pozůstalý bloudící duše...tak pak...nevím co se stane...nevidím do budoucna..zrcadlo je zahaleno kouřovým mrakem ze kterýho jedinýho neprší...stojí přímo nade mnou a nenechá mě smočit..asi abych se nezměnila a nezapomněla na všechny ty věci...můžu to zkoušet ale ten mrak je součástí mého nitra a já nemůžu dál...zastaví mě abych se neměnila a byla pořád taková...kdybych porušila ten mrak vysypala by se na mě z něj všechna zloba a ta by mě zničila...

bud svoje...bud svoje...bud svoje...bud svoje...dokud budeš živá...dokud nepojdeš...bud svoje bud svoje..a ignoruj matoucí světla od nikud...bud svoje...bud svůj a neměn se kurva kvůli někomu kdo za to nestojí..a neměn se kurva protože ti někdo řekne že je to dobrý..a neměn se kurva kvůli nikomu...pokud se mu něco nelíbí tak at si najde svuj mrak a ten tvuj nechá bejt..at nechá tvojí vzduchovou bublinu...
lenae | 14.5.2007, 23:56 | trvalý odkaz